O Rakousku

Jak už jsem naznačovala v Deníčku z dovolené, tak jsem si naplánovala ještě jeden článek o Rakousku. Na začátek by bylo vhodné říct, že nemám procestované celé Rakousko a že budu psát o té části Rakouska, kde jsem byla já (konkrétně Semmering a okolí) a o svých zkušenostech.

Začnu asi tím co mě (mile) překvapilo nejvíc. Rakušani jsou až nechutně milí. Kam příjdete, tam se na vás usmívají a všichni poctivě zdraví. Na to bych vás ráda upozornila. Pokud jste někdy aspoň přičuchli k němčině, tak víte, že dobrý den se řekne německy Guten Tag. Na to ale v Rakousku (minimálně na vesnicích a menších městech) rychle zapomeňte. Tam se zdraví Grüß Gott [grýs got]. Nejen, že vás mile pozdraví, ale taky očekávají, že jim odpovíte a to byste měli, protože potom budete vypadat dost nezdvořile. Na rozloučenou potom stačí klasické Auf Wiedersehen, nebo i zkráceně Wiedersehen.

I když mají kolem milion turistických atrakcí, tak Rakušany někde potkáte jen zřídka. Pravda byli jsme v oblasti, kde je hodně Čechů a Slováků, ale i tak jsem očekávala převahu místních. Na druhou stranu, čím dál častěji si uvědomuju, že to chození po horách, které u nás provozuje každý druhý pomalu každý týden, je taková oblíbená záležitost hlavně nás Čechů (i Slováků). A když už na Hircherkogelu byla převaha Rakušanů (nebo dalších německy mluvících), tak nikdo se neobtěžoval jít nahoru pěšky, protože všichni jeli lanovkou.

Další věc, kterou mě Rakousko překvapilo, bylo jak v každém menším městě (na naše poměry už to byly skoro vesnice) byl nějaký supermarket. U nás by tam maximálně byl nějaký ten Coop, nebo dokonce jednota, které ještě pamatuje minulý režim. V Rakousku takhle normálně máte Billu, Interspar, Lidl... Prostě normální obchody. Navíc v Bille v Semmeringu měli o dost lepší výběr ovoce, než kdekoli jinde u nás. A taky už mají jiný systém u pečiva. Abych to rychle vysvětlila, tak funguje to jako u salámů. Řeknete si, co chcete, paní vám to zabalí, přilepí nálepku s čárovým kódem, který paní na pokladně jenom odpípne a nemusí nic zadávat. A celkově mají větší výběr snad skoro všeho, na co vzpomenete.

Poslední věc se vám bude zdát asi trochu divná. V Rakousku ale mají hrozně pěkné eSPéZetky (SPZ). Nevím jak to máte vy, ale jsem z těch lidí, kteří si při cestě autem nejsou schopní číst nebo se dívat na film/seriál, a tak celou cestu sedím s sluchátkama v uších a dívám se z okna. A protože rakouské dálnice nejsou jako ty naše, kde vzácně zahlédnete nějakého Slováka, či Poláka (toto složení se může měnit v závislosti na tom, ve kterém kraji bydlíte) a to je vše. Na těch rakouských potkáte snad všechno. Čechy, Slováky, Poláky, Němce, Rakušany (to jste nečekali, že?), Italy, Švýcary, Švédy, Estonce, Rusy, Francouze, Dány....prostě všechny. Po tom, co jsem všechny tyhle SPZ viděla si myslím, že mám s čím srovnávat, ale ty rakouské z toho vyšly nejlíp. Protože jsou prostě hezčí a snadno je rozeznáte od všech ostatních. Každá má totiž takový malý znak kraje, kde je auto registrované (srovnání naší a rakouské SPZ na obrázku níže). A proto, že jsem na tohle úchylná, tak mě bavilo dívat se po SPZ a hledat nějaký znak, který jsem ještě neviděla. Tak trochu jsem je sbírala. A ano, tímhle já opravdu zabíjím čas a ano, jsem schopná napsat celý odstavec jen o SPZ.

Trochu mě mrzí, že jsme nebyli ve Vídni, ale našim se tam nechtělo a já se s nima (radši) hádat nebudu.
Celkově bych Rakousko hodnotila jako pěknou zemi, která určitě stojí za to, abyste ji aspoň jednou navštívili, nebo se minimálně dívali z okýnka, když jím budete projíždět cestou do Chorvatska (teda pokud nepojedete jinudy).

A co vy? Jaké jsou vaše zkušenosti s Rakouskem? -♥

Deníček z dovolené 2017: http://budsamasebou.blogspot.cz/search/label/Den%C3%AD%C4%8Dek%20z%20dovolen%C3%A9%202017

Staré Top 10: Srpen 2014

Před pár měsíci jsem učinila jeden (pro mě) zásadní objev. Když začínala svoje staré Top 10 psát, žila jsem domnění, že nejstarší záznamy pochází ze září 2014, ale to jsem se pletla. Samozřejmě jsem si pamatovala, že jsem je začala psát už o pár měsíců dřív, ale nevěděla jsem, kde skončily ty papíry, na které jsem je psala. Ale když jsem se jednou dokopala k činnosti, kterou často nedělám - úklid, objevila jsem takový malý poklad. A to nejstarší dochovanou Top 10, známou také jako Top 10 ze srpna 2014. Takže jste správně pochopili, že dneska vám sepíšu nejstarší dochovanou Top 10. Přiznávám, že kdybych se snažila, tak možná dám dohromady i tu červencovou, ale pouštět se do toho nejspíš nebudu. Tak jdeme na to!

10. MKTO - Classic
Upřímně, na tuhle písničku jsem úplně zapomněla. Sice když jsem viděla její název, tak jsem si vzpomněla na melodii a část textu, ale prostě jsem zapomněla, že jsem ji kdy poslouchala. Možná je to tím, že tohle duo patří, do takové skupiny zpěváků a zpěvaček, kterým Američani říkají one hit wonders, což jsou zpěváci, zpěvačky nebo skupiny, kteří měli jeden hit a pak se po nich slehla zem.

9. Katy Perry - This Is How We Do
Jaká náhoda, že jsem nedávno uvažovala nad tím, jestli jsem Katy někdy v Top 10 měla. No, tak teď už vím, že měla. Ale  pokud vím, tak později se v Top 10 už neobjevila. Tady se rozhodně nejedná o případ one hit wonder, protože jednu dobu jsem Katy jela víc jak Taylor. Spíš to bude tím, že potom co vyšel tenhle song, tak Katy dlouho nic nevydala a abych byla upřímná, tak ty nové písničky tolik ráda nemám. Neříkám, že se mi nelíbí, ale prostě to není jako ty písničky, které jsem měla a stále ráda mám.

8. Ed Sheeran - Don't
Už jsem vám někdy říkala, jak jsem na Eda přišla? Strašně ráda bych vám tady popsala ten srdcervoucí příběh o tom, jak jsem Eda poslouchal už od doby, co vyšel Lego House, jeho první album...a já nevím co ještě, ale bylo to o dost jednodušší. Víte, že miluju Taylor Swift a asi víte i že mají společný song.... No a to je vlastně ono. Ale nebojte, pak jsem si samozřejmě dohledala i ty starší songy. Tohle je jeden z těch songů, který tak nějak budete mít vždycky rádi, tak se děje cokoliv. TADY (*)

7. Demi Lovato - Give Your Heart A Break
Tohle jeden z mých nejoblíbenějších songů od Demi, ale jak se znám, tak v tu dobu to určitě byl můj nejoblíbenější song od Demi. Toto je ten song, který mě přiměl mít ráda Demi Lovato. Já jsem ten song měla tak ráda, že jsem si ho dala na vyzvánění a to je u mě něco jako největší znak lásky. Sice to podle umístění na sedmém místě bylo už dřív, ale bylo to tak.

6. Charli XCX - Boom Clap
Charli byla donedávna pouze záležitost roku 2014. Přišla jsem jsem na ni samozřejmě přes song Fancy, potom následovala éra Boom Clap a pak ještě Break The Rules, ale předpokládám, že Boom Clap všichni znáte, minimálně z filmu Hvězdy nám nepřály.

5. 5 Seconds of Summer - Amnesia
Tak tady o tom songu jsem fakt nevěděla, že jsem ho kdy napsala do Top 10. Já jsem 5SOS neměla ani tolik ráda a spíš jsem v té době poslouchala The Vamps. Fakt nevím prostě. TADY (*)

4. Jessie J, Ariana Grande & Nicki Ninaj - Bang Bang
Já jsem už tehdy měla svůj typický problém, který zmiňuju snad v každé Top 10. Když jsem písničku poslouchala poprvé, tak se mi vůbec nelíbila, a pak jsem ji poslouchal skoro pořád. TADY (*)

3. Ariana Grande ft. Zedd - Break Free
Upřímně, nikdy jsem si nemyslela, že se z tohodle songu stane hit. Prostě jsem si myslela, že zapadne mezi ostatní a zapomene se na něj, ale nezapomnělo.

2. Cheryl ft. Tinie Tempah - Crazy Stupid Love
Ježiši já tuhle písničku neslyšela roky! Úplně si pamatuju, jak jsem tu písničku jela každý den a prostě jsem ji úplně milovala. TADY (*)

1. Taylor Swift - Shake It Off
Že vás to nepřekvapuje? No, mě to taky nepřekvapilo, když jsem to viděla :D. Ale já si úplně vybavuju tu dobu , kdy to vyšlo. Pamatuju si jak jsme ve fanklubu na karaoke texty řešili, že Taylor něco chystá a že bude stream, kdy to oznámí a tak prostě. Akorát jsem zrovna byla na Zakyntosu a moc jsem na internetu nebyla, takže jsem se na ten videoklip nemohla podívat hned jak vyšel, ale samozřejmě jsem se podívala hned, co jsem zjistila, že něco vyšlo. Na rovinu, když jsem to viděla poprvé, tak jsem si říkala: ,,Proboha Taylor!'' (A to hlavně když se objevila v té zlaté teplákovce.)
Protože už to nebyla ta moje country Taylor, už to bylo něco jiného. Byl to začátek 1989 éry, kterou jsem si chtě nechtě zamilovala, miluju ji pořád a něco mi říká, že vždycky milovat budu. TADY (*)

*stává se, že mi sem nejdou přidat originální videa, takže když kliknete na slovo TADY tak se vám zobrazí 

A co vy? Pamatujete si ještě, co jste tehdy poslouchali, nebo alepoň některých v těchto songů? -♥

Deníček z dovolené: 7. den - Pinkenkogel

Je mi ctí přivítat vás u posledního dílu Deníčku z dovolené 2017. Musím přiznat, že tak v polovině jsem měla chuť s tím seknout, protože když jsem psala deníček minulý rok, tak jsem měla jiný telefon, než mám teď a z toho starého telefonu se daly přetahovat fotky mnohem snadněji, než z mého aktuálního. A protože je to delší proces a já jsem v těhle věcech strašně netrpělivá, tak mě to trochu odrazovalo. Ale jak sami vidíte, tak jsem to vydržela a články vydala. Teď, když už mám všechno hotové, tak mě přepadl něco jako pocit smutku, že už všechno končí. Ale o Rakousku jako celkově chystám ještě jeden článek, takže pokud se vám tohle líbilo, můžete se těšit. Dneska Bude povídání takové kratší, protože o tomhle našem posledním výšlapu na kopec moc říct nejde, ale pokusím se.

Vrchol Pinkenkogel jsme měli celou dobu doslova nad hlavou. V podstatě jsme vyšli z hotelu a za hodinku jsme byli na hoře. Nahoru vedou dvě cesty. My jsme nahoru šli jednou, která není úplně značená jako přímá cesta na Pinkenkogel, ale pokud si najdete mapu, tak bez problému trefíte a není to žádná trága. Dolů jsme šli zase takovým klikatým chodníčkem, který byl příjemný na cestu dolů, ale nahoru bych tamtudy jít asi nechtěla. Ne, že by se to nedalo, ale tamta trasa, co jsme šli my, byla dle mého názoru příjemnější. Nahoře se ještě nachází, teď už nefunkční hospoda, která podle mě byla takovým hlavním cílem a důvodem proč na ten kopec jít. Samozřejmě pokud milujete procházky po kopcích, tak klidně jděte, nikdo vám v tom nebrání, ale pokud z toho dvakrát odvařeni nejste, tak tam radši ani nechoďte, protože není už o moc stát. Teda teď nahoře ještě potkáte takové dva chlapíky, kteří to tam vyklízejí a strašně rádi si s váma česko-anglicko-německy popovídají a ještě vám zdarma nalijou džus, ale to by bylo tak všechno zajímavé.
Cestou do hotelu jsme se ještě stavili v Bille pro oběd a to by bylo z našich turistických toulek po Rakousku všechno.

Ten den jsem nefotila, tak se rozloučím aspoň výhledem z našeho balkónu.

Den číslo osm zahrnoval už jen poslední snídani, zabalení posledních věcí a čtyrhodinovou cestu domů.

Tady naše dovolená a i celá série Deníček z dovolené 2017 končí. Doufám, že jste si ji společně se mnou užili a že se uvidíme příští rok u série Deníček z dovolené 2018.

Deníček z dovolené 2016:  http://budsamasebou.blogspot.co.at/search/label/Den%C3%AD%C4%8Dek%20z%20dovolen%C3%A9

Deníček z dovolené: 6. den - procházka k prameni a prodejna Lindt

Vítám vás u dnešního článku. Šestý den naší dovolené jsme se vydali k jednomu prameni, od kterého fakt už nevím jméno (no, já ho nevěděla ani když jsme tam šli, ale to je celkem jedno), a potom jsme jeli to prodejny čokolády Lindt. Tak jdeme na to!

Pramen

Opravdu si nepamatuju, jak se jmenoval nebo jestli byl něčím významný nebo tak, ale ta cesta k němu byla nádherná. Fakt. Celou cestu jdete takovým lesíkem, stezkou, kolem řeky, která je sice studená, ale ta voda v ní je tak čistá a průhledná, že vidíte až na dno. I když takové jsou v Rakousku snad všechny řeky a rozhodně to nejsou takové brčálníky jako u nás. Cesta tam je naprosto pohádková. Já jsem to nejlíp schopná popsat jako když si představíte takový ten typ filmu nebo pohádky (příjde mi, že jednu dobu, asi před deseti lety, to dávali skoro pořád), kdy se hlavní hrdina musí vydat do světa, aby našel princeznu nebo aby splnil své poslání, které nemůže splnit někdo jiný, než on. A jen tak btw prochází tím lesem a krajinkou, která je btw úplně boží, nebo mi tak alespoň připadala. Nakonec sice princeznu nenajdete, ani nesplníte vaše životní poslání, ale dojdete, neřekla bych do města, ale prostě dojdete do civilizace, kde je momentálně jenom nefunkční hospoda, muzeum, které asi taky není otevřené a když o tam trochu obejdete, tak najdete (jestli ho nejdete, bo my jsme ho málem ani nenašli) takový, řekněme veřejný vodovod, který neustále teče a je to i pitné. Podle mého by to měli lépe označit, protože pak to málem přehlédnete jako my. Spíš než jako trasu ke prameni bych vám to tam doporučila jako takové přírodní koupaliště, protože lidi tam nechodili k prameni, ale chodili se normálně koupat do té řeky, jako my jezdíme do aquaparku. Jakože řeka a ta příroda kolem stojí za to, ale na pramen se klidně vykašlete.

Jo musíte vidět moje nohy :D

Prodejna Lindt

Na recepci v hotelu jsme dostali slevový kupón do prodejny Lindt, která se nachází nedaleko ve městě Gloggnitz. Takže jsme tam samozřejmě museli jet. Čekala jsem nějaký menší obchod, kde bude pár regálů s čokoládou, ale kdybyste to viděli. Hned potom, co příjdete, padne vám do oka obrovský stůl, nebo tak něco prostě a to je plné těch jejich malých čokoládových bonbónů. Vezmete si pytlík a můžete si nabrat, které chcete. Nejlíp to asi uvidíte na fotkách, nebo videu (pokud se mi ho sem podaří dát, kdyby ne, tak fotky budou muset stačit). Potom jsou tam ještě klasické čokolády, které jsou i nás, ale jsou tam rozhodně i ty, co u nás nejsou a hlavně jsou tam ochutnávky zdarma! Jednoduše, pokud jste milovníci čokolády, tak tam prostě musíte.

To by bylo pro dnešek všechno a těším se u posledního dílu.

Deníček z dovolené 2016: http://budsamasebou.blogspot.co.at/search/label/Den%C3%AD%C4%8Dek%20z%20dovolen%C3%A9

Deníček z dovolené: 5. den - Bahnwandernweg

Vítám vás u pátého dílu deníčku z dovolené. Dneska se společně vydáme na Bahnwandernweg. Tak jdeme na to!

Chápu, že když řeknu Bahnwandernweg, tak vám to asi nic neřekne, takže vám to nejdřív vysvětlím. Zkráceně se jedná o stezku kolem železnice ze Semmeringu do Gloggnitz. Nechápejte to tak, že jdete kolem kolejí a co chvíli máte strach, že vás přejede vlak. V podstatě chodíte od nádraží k nádraží (lesem, po asvaltce), pozorujete vlaky jak projíždějí skalními tunely a jak jezdí po takových vysokých, řekla bych vykrojených mostech. Bohužel pro mě se chodí hodně do kopce, po šutrech a na slunku. My jsme došli do Breitenstein, což je někde před půlkou. Zpátky jsme jeli vlakem, právě po té železnici kolem které jsme šli. Ještě jsem zapomněla dodat, že po cestě můžete narazit na na hřiště, kde prolézačky vypadají jako vlak, a na vyhlídková místa, ze kterých je pěkný pohled na celou trať.
Co se týče rakouských vlaků, tak o proti našim je to úplný luxus, protože to, co tady jezdí mezi dědinama, tak to je lepší jak naše české pendolíno. Pokud jste někdy jeli našim CityElephantem nebo Sharkem, tak k tomu bych přirovnala typický rakouský vlak.

Zítra vás vezmu na příjemnou procházku a do prodejny čokolády Lindt.

Deníček z dovolené 2016: http://budsamasebou.blogspot.co.at/search/label/Den%C3%AD%C4%8Dek%20z%20dovolen%C3%A9

Deníček z dovolené: 4. den - Hicherkogel a Sonnwendstein

Vítejte u dalšího dílu deníčku. Dneska si spolu trochu zafuníme, protože dnešek se nesl duchu výšlapů. Do kopce.

Hircherkogel

První výšlap jsme podnikli na Hircherkogel. Výšlap na jeho vrchol nebyl úplně procházka růžovou zahradou, protože se jedná o kopec poměrně prudký a štěrkovitý, ale nemůžu říct, že by se o nedalo, protože loni na Slovensku nás táta tahal po mnohem horších krpálech.  Jenomže tenhle týden jsou v Rakousku horka a když jdete po rozpálené cestě a z vás teče, jako byste právě ždímali mokrý ručník, tak jste rádi, že jste došli na vrchol. Ale nenechte se odradit mým popisem, jede tam i lanovka, akorát nám se zdála docela drahá, takže jsme šli pěšky. Na vrcholu je ještě rozhledna, ze které je úžasný výhled, který za to fakt stojí (nebojte mám asi milion fotek). V hospodě se taky domluvíte, protože tam obsluhuje Slovák. Dolů můžete jít pěšky, lanovkou nebo si půjčit kolobežku. Hircherkogel slouží v zimě jako sjezdovka, takže pokud uvažujete, že v zimě navštívíte Rakousko, můžete jet tam.

Sonnwendstein

My jsme ale dolů nešli a přešli jsme na vrchol Sonnwendstein. Na ten vedla už příjemná cesta mírně do kopečka. Na vrcholu kromě hospody najdete vysílač, který je nepřístupný a kapličku, ze které je výhled na okolí. Jak byla cesta nahoru příjemná, tak cesta dolů už taková nebyla. Šli jsme klikatým štěrkovitým chodníčkem, který vedl prudce dolů. Ale musím uznat, že ty výhledy stály za to!

Bohužel jsem zjistila, že se v počítači nějak pomíchaly fotky a nejsem schopná rozeznat, co je z kterého kopce. Navíc jsou v nějaké šílené kvalitě, takže se omlouvám.

Zítra taky budou výšlapy, takže si zase zafuníme.

Deníček z dovolené 2016: http://budsamasebou.blogspot.co.at/search/label/Den%C3%AD%C4%8Dek%20z%20dovolen%C3%A9

Deníček z dovolené: 3.den - Mariazell, vodopády, klášter

Je mi ctí vás přivítat u třetího dílu  deníčku z dovolené. Dneska už to konečně bude zajímavější, protože jsme navštívili město Mariazell a cestou zpátky jsme se stavili ještě ke dvěma vodopádům a v klášteře (ale už nevím, kde to bylo :D).

Mariazell

Mariazell je menší město, jehož dominantou je klášter. Musím říct, že na to, že kláštery a celkově církevní místa, moc nemusím, tak tenhle se mi líbil zevnitř i z venku. Bohužel ho mám vyfocený jenom z venku, protože vevnitř se fotit nesmělo, ale snad je těch fotkách aspoň něco vidět. Ještě tam zrovna probíhala mše, modlení nebo jak se tomu vlastně říká, tak to bylo taková zvláštní, protože lidé si tam mumlali modlitby a my jsme tam kolem nich chodili prohlíželi si interiér. Jinak pokud jsou ty fotky nekvalitní a nejde na nich nic moc vidět, tak se omlouvám, ale nejsem talentovaný fotograf.
Pak jsme se ještě chvíli procházeli po městě a viděli snad všechny krámky se suvenýrama. Akorát, že všechny suvenýry v těch krámcích, byly strašně pobožné, protože to město je známé hlavně tím klášterem, a dokonce je to možná i poutní místo, ale to bych teď kecala. Ještě jsme se stavili na zmrzku a musím říct že byla dobrá, akorát jsem si pozdě všimla, že mají i moji oblíbenou mátu s čokoládou, ale i mango bylo fajn.

Umělecké fotky fakt :D

Vodopády

Cestou zpátky se dalo zastavit u dvou vodopádů, takže jsem neváhali a využili příležitost. Vodopády byly hezké, akorát je škoda, že nejsou nijak označené nebo tak, protože kdyby tohle bylo u nás, tak je z toho atrakce jak něco. Tady je to takové, že když si toho všimnete....
Jinak, pokaždé, když se tady podívám do nějaké řeky nebo prostě do vody, tak je úplně průhledná a vidíte až na dno. Zatímco u nás jsou to všechno takové brčálky.

Klášter

Poslední zastávkou byl klášter, na kterém bylo zvláštní, že tam vůbec nikdo nebyl, byl tam klid a v tom vedru i příjemný chládek. Vevnitř se smělo fotit, takže mám fotky zevnitř, bohužel jsem inteligentně nevyfotila ten klášter z venku. Kousek od toho byla sklárna, kterou bych mohla nazvat muzeem kýče. Ty věci by byly samy o sobě pěkné, ale když je naskládáte vedle sebe, tak už to tak pěkné není.

Popisy večeře dneska vynechám, ale musím se podělit o jeden můj fail. Tady na hotelu jsou popisky jídla v němčině a slovenštině. Já se samozřejmě orientuju podle těch slovenských. No tak si včera jdu, dívám se co si dám a vidím kuracia pečeň (nevím, jestli to mám dobře napsané) a tak si říkám, super pečené kuřecí to si dám. Tak si to nabírám a vedle mě slyším: ,,Pečeň, to jsou játra, ne?''
A teď si přestavte můj pohled, když jsem se podívala na ten talíř plný játry. Trochu jsem přemohla a část snědla, ale stejně jsem se dojedla rybíma prstama :D.

To by bylo dneska všechno. Zítra se asi půjde na výšlap, takže budu psát o tom jak jsem funěla cestou do kopce.

Deníček z dovolené 2016: http://budsamasebou.blogspot.co.at/search/label/Den%C3%AD%C4%8Dek%20z%20dovolen%C3%A9

Deníček z dovolené: 2. den - snídaně, Semmering, zase večeře

Vítám vás u dalšího dílu deníčku z dovolené. Sice jsem včera psala, že dneska toho bude o něco málo víc, protože první den se hlavně jede na místo a prozkoumává se okolí. My jsme v tom prozkoumávání musely s mamkou pokračovat i dneska, ale k tomu ještě dostanu.

Snídaně

Minule jsem psala, že se těším na snídani a že rozhodně dám vědět, jaká byla. Musím vám říct, že jsem stejně nadšená jako z té večeře. U nás, nebo i jinde, jste zvyklí na takové ty klasické švédské stoly, kde máte šunky, sýry, máslo, zeleninu, marmelády, nějaký jogurt, dvoje cereálie, pečivo, když máte štěstí tak párky nebo vajíčka, kafe, čaj, mlíko, džus. Tady máte všechno to, co jsem vypsala, akorát, že tady je to všechno o level výš. Já osobně jsem zvyklá snídat sladké, většinou nějaké cereálie s jogurtem a ještě s něčím, co doma najdu. Tady je na výběr asi z osmi druhů cereálií, takže si můžete vybrat jestli chcete klasické corn flaky, musli, čokoládové kuličky, prostě všechno. Jogurt máte na výběr klasický bílý nebo ovocný,ale z čeho jsem nadšená úplně nejvíc jsou ty posypky, prostě takový výběr! Mají kokos, sušené brusinky, chia semínka a všechny další semínka, ořechy a všechno ostatní na, co si jen vzpomenete. Jediná výtka: nečekala jsem jahodové cini minis.

Semmering

Tak, teď k tomu proč byl tenhle den opět zasvěcen prozkoumávání okolí. Stala se nám jedna blbá věc. Můj táty zapomněl papíry doma papíry od auta, bez kterých se tady jezdit nedá, takže si musel půjčit auto a jet pro ně, a proto jsem zůstaly s mamkou samy. Rozhodly jsme se, že nebudeme sedět na hotelu a půjdeme se podívat do nedalekého města Semmering. Semmering bych rozlohou přirovnala k takové velké vesnici, která poskytuje prakticky stejné služby jako v klasickém českém městě. Tak se s mamkou procházíme, dojdeme k nějaké cestičce dolů a protože máme čas, tak se rozhodneme, že po ní sejdem dolů a uvidíme, kam dojdem. Po cestičce dojdeme k nádraží, stojíme u mapy a díváme se, kudy jsme to vlastně přišly a kudy půjdeme zpátky. K nám do hotelu se jde dostat vrchem nebo spodem, tak jsme si řekly, že líp to vyjde vrchem. Tak jdeme, všechno v poho, pak blbě odbočíme a už motáme tam a zpátky uličkami, dokud se nedostaneme na cestu a nedojdeme k hotelu spodem.
To by bylo k našemu malému výletu. Jinak co se týče oběda, tak ten vypadal následovně: Když jsme ještě věděly kudy jdeme, tak jsem se stavily do pekárny, koupily si bagetu, a pak jsme ji snědly na hotelu s paštikou. Ale musím uznat,že bageta byla dobrá :D.

Ještě se nám z mamkou podařilo dojít na takovou menší vyhlídku, ze které jde vidět zmiňované nádarží.

Večeře

Ano, opět si neodpustím vyjmenovat vám všechno, co jsem sežrala. Fakt musím použít výraz sežrala, protože na těch večeřích nic jiného nedělám. No, tak ať to máme rychle za sebou. Takže jako první jsem vyzkoušela polívku. ta byla fazolová a byla celkem fajn. Jako druhé jsem si dala nějaké místní knedlíky, guláš a ještě se mi tam vlezly špagety. Knedlíky byly fajn, guláš trochu pálivější, ale chutnal mi a o špagetách bohužel musím konstatovat, že nebyly žádný zázrak, ikdyž s gulášem byly dobré. Potom jsem si ještě neodpustila vyzkoušet rybu, která na to, že to byl pangas, byla vážně dobrá. Ještě jsem zvládla tiramisu jako dezert, které bylo chuťově dobré, ale ale strašně rozmočené.

Tak to by bylo z food porna všechno a já vám slibuju, že zítra už to opravdu bude (málem jsem teď napsala slovo snídaně, to bude asi tím, že to píšu ještě před snídaní :D) zajímavější.

Deníček z dovolené 2016: http://budsamasebou.blogspot.co.at/search/label/Den%C3%AD%C4%8Dek%20z%20dovolen%C3%A9