Deníček z dovolené: 7. den - Pinkenkogel

Je mi ctí přivítat vás u posledního dílu Deníčku z dovolené 2017. Musím přiznat, že tak v polovině jsem měla chuť s tím seknout, protože když jsem psala deníček minulý rok, tak jsem měla jiný telefon, než mám teď a z toho starého telefonu se daly přetahovat fotky mnohem snadněji, než z mého aktuálního. A protože je to delší proces a já jsem v těhle věcech strašně netrpělivá, tak mě to trochu odrazovalo. Ale jak sami vidíte, tak jsem to vydržela a články vydala. Teď, když už mám všechno hotové, tak mě přepadl něco jako pocit smutku, že už všechno končí. Ale o Rakousku jako celkově chystám ještě jeden článek, takže pokud se vám tohle líbilo, můžete se těšit. Dneska Bude povídání takové kratší, protože o tomhle našem posledním výšlapu na kopec moc říct nejde, ale pokusím se.

Vrchol Pinkenkogel jsme měli celou dobu doslova nad hlavou. V podstatě jsme vyšli z hotelu a za hodinku jsme byli na hoře. Nahoru vedou dvě cesty. My jsme nahoru šli jednou, která není úplně značená jako přímá cesta na Pinkenkogel, ale pokud si najdete mapu, tak bez problému trefíte a není to žádná trága. Dolů jsme šli zase takovým klikatým chodníčkem, který byl příjemný na cestu dolů, ale nahoru bych tamtudy jít asi nechtěla. Ne, že by se to nedalo, ale tamta trasa, co jsme šli my, byla dle mého názoru příjemnější. Nahoře se ještě nachází, teď už nefunkční hospoda, která podle mě byla takovým hlavním cílem a důvodem proč na ten kopec jít. Samozřejmě pokud milujete procházky po kopcích, tak klidně jděte, nikdo vám v tom nebrání, ale pokud z toho dvakrát odvařeni nejste, tak tam radši ani nechoďte, protože není už o moc stát. Teda teď nahoře ještě potkáte takové dva chlapíky, kteří to tam vyklízejí a strašně rádi si s váma česko-anglicko-německy popovídají a ještě vám zdarma nalijou džus, ale to by bylo tak všechno zajímavé.
Cestou do hotelu jsme se ještě stavili v Bille pro oběd a to by bylo z našich turistických toulek po Rakousku všechno.

Ten den jsem nefotila, tak se rozloučím aspoň výhledem z našeho balkónu.

Den číslo osm zahrnoval už jen poslední snídani, zabalení posledních věcí a čtyrhodinovou cestu domů.

Tady naše dovolená a i celá série Deníček z dovolené 2017 končí. Doufám, že jste si ji společně se mnou užili a že se uvidíme příští rok u série Deníček z dovolené 2018.

Deníček z dovolené 2016:  http://budsamasebou.blogspot.co.at/search/label/Den%C3%AD%C4%8Dek%20z%20dovolen%C3%A9