Když jsem rokem psala článek Ve stínu roku 2017, nenapadlo by mě, že rok 2018 mi přinese ještě více zážitků a nových lidí než ten předešlý. Když bylo pár minut po půlnoci, napsala jsem svojí kamarádce, že mám pocit, jako by mi právě umřel pes. Ona nechápala. Když jsem jí to vysvětlila (viz již zmiňovaný článek), tak mi napsala ať se nebojím, že tenhle rok bude legendary. A měla pravdu.
Každý rok jsem psala článek, kde jsem shrnula uplynulý rok. Letos ho budu psát taky, akorát vy už si ho nepřečtete a s největší pravděpodobností je toto poslední článek, který ode mě kdy čtete.
Tenhle rok jsem začala vnímat jinak. Vnímám jinak lidi kolem sebe, svoji rodinu, kamarády, vnímám jinak zážitky, místa vzpomínky. Uvěřila jsem ve věci, o kterých bych nikdy neřekla, že jim věřit budu. Tenhle rok jsem udělala hodně změn a poslední změna, kterou letos udělám (a možná jsem ji měla udělat už dávno) je, že opustím tenhle blog a nechám ho žít vlastním životem.
Rok 2017 jsem popsala jako rok zlomu. Rok 2018 by se tak dal nezvat taky, ale já bych ho nejspíš nazvala rokem změny, uvědomění se. Do dalšího roku vstupuju s čistým štítem a připravená na všechno, co mě čeká. A až odbije půlnoc, už nebudu mít pocit, jako by mi umřel pes, ale budu mít uzavřenou další kapitolu. Nevím, co mi přinese ta další, ale tak, já mám ráda překvápka.
Jestli stojíte o moji poslední radu do života, tak se nebojte vykročit ze své komfortní zóny, zkusit něco nového, protože právě tohle vám otevře neskutečně mnoho nových příležitostí. Ano, zní to jako klišé, ale věřte mi, že když to jednou uděláte, tak nebudete litovat.
S láskou:
Andy
