Můj rok 2017

Rok 2017 byl pro asi nejzásadnější a nejzlomovější ze všech. Stalo se toho strašně hodně a potkala jsem nové lidi, za které jsem úplně nejvíc ráda a věřím, že díky nim bude rok 2018 stejně legendární  a nezapomenutelný jako 2017. Na rovinu přiznám, že tenhle článek píšu hlavně pro sebe, sice mám sepsané poznámky, které si píšu každý měsíc, ale přece jenom je lepší mít to sepsané do vět, než jen do útržků. Tak jdeme na to!

Leden
V lednu si tradičně lidi přejí všechno nejlepší do nového roku. Pokus jste ale zrovna v deváté třídě, tak většina vašich novoročním přání bude znít asi takhle: ,,Všechno nejlepší do nového roku a hlavně hodně štěstí u těch příjímaček!'' Nejen, že se na vás pomalu ale jistě valí příjímačky, ale taky si musíte uzavřít známky na pololetí. To pro mě nedopadlo vůbec špatně, protože jsem mohla dvojek 5 a místo toho jsem měla jenom jednu a schválně jestli uhodnete z čeho. Kdo tipoval matiku má ode mě 10 bodů. A i když mám z matiky dvojku, tak mi dovolte dát vám takový tip. Když rýsujete tupoúhlé trojúhelníky, vemte si na to tématicky tupou tužku :).
Na konci ledna se mi ještě podařilo vyhrát konverzační soutěž v angličtině a na rovinu, nebyla jsem z toho nadšená. Protože když jste první, ostatní si automaticky začnou myslet, že jste nejlepší a tím pádem byste měli všechno vědět. Navíc jsem ještě musela jít na okresní kolo, což znamenalo chodit na přípravu. Myslela jsem si, že budu mít svoji učitelku ajiny, která byla úplně skvělá a bez ní dneska nejsem tam, kde jsem, ale bohužel jsem musela chodit na přípravu za jinou, kterou ještě zrovna nemusela.

Únor
Hned z kraje února jsem si byla zkusit zkušební přijímačky. Z češtiny jsem měla 47/60 a z matiky 29/60, což není úplně nejhorší, ale taky to není žádná sláva a chtělo to ještě makat.
V únoru byly i jarní prázdniny, takže jsme už jako tradičně vyrazili s taťkou na hory. O tomhle jsem rozepisovala už loni, takže vám TADY hodím odkaz, ať si to můžete přečíst. Jenom dodám, že to mě taťka, kromě lyží, vytáhl i na běžky. Musím uznat, že takhle jsem si nezanádavala už dlouho.
Co se školy týče, tak jsem si potřebovala spravit němčinu,''naprosto jsem si zamilovala funkce'' a přišly nám naše třídní mikiny, které mi v tu chvíli připadaly úplně boží a nechtěla jsem pomalu nosit nic jiného.
Takystále pokračovala moje příprava, ale v jejím průběhu jsem zjistila,že ta učitelka není hrozná, jak jsem si myslela, navíc ona sama si mě úplně zamilovala :D. A pokud vás zajímají moje výsledky z okresního kola, tak jsem skončila na 17.-23. místě asi z 30-ti lidí, což není žádná sláva.
Taky jsem si do svých poznámek zapsala, že jsem byla posedlá Taylor Swift. To není žádná novinka, ale od února jsem do ní fakt zapálená.
A ještě jsme s mojí kamarádkou začly běhat. Nebudu vám lhát, vydrželo nám to asi měsíc :D.

Březen
Březen pro mě nebyl úplně nejlepší měsíc. Jedna z mojich kamarádek, se kterou jsem se hodně bavila (sice jsem na tohle soutěžení nikdy nebyla, ale skoro jsem ji pasovala na moji nejlepší kamarádku), se ke mě otočila zády. Respektive, pořád jsme se bavily, ale už to mezi náma není jako dřív. Já jsem věděla, že ona je ten typ člověka, kterého za chvíli omrzíte a pak si najde někoho jiného, jenom jsem nečekal, že ta změna příjde tak rychle a docela mě to vzalo a prostě jsem úplně neměla náladu. Ale zase jsem ráda, že ten můj největší retard zůstal se mnou. V té době jsem taky začala poslouchat album Speak Now od koho jiného, než od Taylor a naprosto jsem si ho zamilovala.
Příjímačky byly čím dál tím blíž a já jsem začala chodit na přípravné kurzy z matiky, na které jsme chodila se svýma dvěma spolužákama a bylo to super.
Pak mám ještě ve svých poznámkách,že jsem se nechala ostříhat (nevím, co mi na tom připadalo tak zásadní) a taky jsem opět nachcípaná.

Duben
V dubnu se děla jedna z nejdůležitějších událostí roku a tou byly příjímačky. Já osobně jsem dělala troje: dvoje klasické (jako všichni ostatní) a pohovor z angličtiny. U prvních příjímaček jsem jako většina pohořela u úlohy číslo 6, která se nakonec ukázala být úplně primitivní a druhé taky nebyly žádný zázrak. Já jsem se hlásila na ekonomické lyceum a na jazykový gympl, kde jsem právě musela udělat ještě pohovor. Mé pocity z pohovoru by se dal shrnout větou: Na lyceu bude dobře. Totálně jsem se zasekla a nevěděla, co mám říkat, protože jsem se ''zkušeně'' připravovala asi pět minut předem a to jenom kvůli tomu, že jsem viděla jak ten kluk, co tam šel přede mnou zkouší mluvit a konverzuje se svým otcem (ten kluk je teď btw můj spolužák), a taky jsem mluvila z fleku. I přes to, jsem se dostala na obě školy a nastalo dilema. Nevím kam.¨
V dubnu taky opět začal sběr papíru, o kterém jsem taky psala už loni (odkaz TADY). Ten letošní by se dal shrnout tak, že se ze čtyř normálních lidí stala banda úchylů, která už nebyla schopná dojít na ranní směnu bez kafe.
Taky vznikla hromada skvělých hlášek mojí kamarádky, nebo jsem mému spolužákovi ukradla dvacku a místo dvacky jsem mu vrátila dvacet rohlíků.

Květen
Na začátku května jsem se už musela rozhodnout, na kterou školu půjdu. Vsadím se, že většina z vás by hned šla na ten jazykový gympl, ale já jsem si nebyla jistá tím, jestli to tam budu zvládat, nebo jestli ti lidi tam na mě nebudou až moc chytří a já tam budu za idiota. Ale rozhodnout jsem se  musela musela a nakonec jsem to riskla a dala zápisový lístek na gympl a rozhodně toho nelituju.
Když jsem měla rozhodnuto, mohla jsem v klidu odjet na školní výlet, který byl asi nelepší za celou základku. Vlak měl zpoždění, takže jsme místo asi hodiny a půl a jeli 4 hodiny, moje kámoška trochu nevychytala nastupování, takže její noha skončila mezi vlakem a nástupištěm, sněžilo nebo můj spolužák vylil polívku. Kromě toho jsme taky seděli u ohně, hráli fotbálek a dostihy nebo jsme fotily ''strašně umělecké'' fotky.
Stejně jako loni jsme na škole měli týdenní kurz s Američanem, se kterým jsme zase hráli hry. A ještě k tomu miloval smažený sýr, hranolky, tatarku, pivo a slovo slovník.
V květnu jsem taky musela na přípravný kurz na vodu, který byl na Bašce, dívala jsem se na seriál 13 reasons why a vznikaly legendární hlášky v angličtině.

Červen
V červnu se toho událo poměrně hodně. Hned na začátku jsem jela se školou na vodu, konkrétně na Moravu. Sice jsme klepaly kosu ve stanu, ale to mi nezkazí ty vzpomínka na to, jak jsme seděli u ohně a zpívali písničky, jak moje dva spolužáky sejmula větev (takhle to nezní moc vtipně, ale kdybyste to viděli na vlastní oči, tak pochopíte), stezku odvahy, ty psi co pobíhali kolem (jednomu z nich jsme začali říkat Apollo a ten dokonce vběhl do stanu jednomu z učitelů :D).
Byli jsme na exkurzi ve Světě techniky, kde jsme si postavili a naprogramovali vlastního robota a diagnostikovala jsem si, že nám radši psi než lidi.
A samozřejmě přišel i konec roku a s tím i konec celé základky. Poslední dny jsme trávily hraním deskovek, při kterém vznikaly poslední hlášky a životní moudra. Ten úplně poslední den jsme si i trochu pobrečeli, ale to jen dopoledne. Odpoledne byla na plánu rozlučka a asi vám dojde jak to dopadlo :D. Řekněme, že jsme si příliš často říkali, jak se máme rádi a vznikly z toho i zajímavé fotky. V tu chvíli jsem měla pocit, že to tak vážně je, že se mezi náma za ty roky přece jenom nějaké vztahy vytvořily, ale bohužel jsme se od té naší slavné rozlučky neviděli.

Červenec
Červenec, byl opět jedním z těch horších měsíců. Hlavně teda jeho první polovina. Ani pořádně nevím proč, ale prostě to nebylo ono. V druhé polovině jsem měla narozeniny, které taky nebyly úplně podle mojich představ. V té doby jsem si vlastně uvědomila, že narozeniny celkově moc nemusím, respektive, nemusím ty moje. Když má narozeniny někdo z mých kamarádů, tak z radostí vymýšlím dárek, peču a vymýšlím přání, ale když mám narozeniny já, tak mi přijde jako obyčejný, od kterého mám až moc velké očekávání a když se ty očekávání nesplní, tak je z toho člověk zbytečně zklamaný a kazí si tím den. Naši (a asi i všichni kolem) mě pravděpodobně chtěli naučit nosit náušnice a podobné věci, protože toho, jsem dostala k narozeninám nejvíc.
Celý červenec v podstatě zachránila další voda. Tentokrát jsem jela s taťkou a partou asi dalších 30-ti lidí. Řeknu vám, že Sázava je pěkná makačka, protože je to olej jak blázen, ale stálo mi to za to. A nemyslete si, že když je to olej, tak že tam nejsou žádné jezy, na kterých byste se mohli vyklopit, protože vyklopit se dá úplně všude (a když už ne vyklopit, tak aspoň zaseknout). Já osobně mám tyhle akce strašně ráda, protože úplně vypnete od běžného života a doslova se přesunete někam jinam, někam, kde vám bude tak dobře, že ani nebude chtít zpátky domů.

Srpen
Srpen se, na rozdíl od července, nesl už v pozitivním duchu. Hned dva dny potom, co jsme se vrátili z vody jsme jeli na dovolenou do Rakouska. Tady vás stejně jako loni odkážu na sérii článků Deníček z dovolené a taky na můj samostatný článek o Rakousku, kde se dozvíte prakticky o všem, co jsem v Rakousku dělala.
S kámoškou jsme vyrazily na koncert Sebastiána a Pavla Calty do Tošovic, který jsme si užily úplně nejvíc, co to šlo. S další kámoškou a jejím bráchou jsem zase strávila pár příjemných večerů v kině, i když někdy to fakt bylo rozhodnutí na poslední chvíli. Představte si to asi tak, že film začíná v šest a vy se ve 17:15 rozhodnete, že někam pojedete.
S našima jsem jela do Buchlovic, bodla mě včela ,Taylor konečně vydala nový song a vůbec jsem se nelíbila představa toho, že budu muset jít zpátky do školy (btw, taky vás tak s*re, že obchodní řetězce začínají s ''back to school'' už někdy v polovině července?).

Září
Září bylo asi tím nejzásadnějším a nejzlomovějším měsícem z celého roku.
Přesně prvního září jsem potkala se svýma spolužačkama a kamarádkama ze základky. Bylo to fakt takové milé, příjemné setkání a upřímně doufám, že se s holkama zase někdy sejdeme.
Pak přišla ta horší část - nástup na střední. Strašně jsem toho bála, protože jsem tam šla s tím, že nikoho neznám a moje problémy se seznamováním mi na odvaze taky dvakrát nepřidaly. Co mě děsilo ještě více bylo, že jsme hned první den měli jet na adapťák, což se později ukázalo jako super nápad a jako strašná výhoda pro nás asociály. A vlastně celkově ( z mého pohledu) se ukázala jako obrovská výhoda jít na střední s tím, že nikoho neznáte, protože právě to, že nikoho neznáte, vás nutí seznamovat se. Takže jsem se v podstatě hned seznámila s mojí Kačenkou (#zatrapkyhnedprvníden). Na adapťáku jsme byli rozděleni do týmů a plnili jsme různé soutěže. Jednou z nich bylo i lízání nutelly ze skla, při kterém jsem se seznámila s Markét (no, řekněte mi, kdo z vás mlže říkat, že se s někým seznámil při lízání nutelly?). Taky jsme šli na Lysou (málem jsem u toho umřela, ale v pohodě), hráli jsme pantomimu (nevíte někdo, jak znázornit jarní cibulku?) a dívali jsme se na super film Příchozí (my jsme se museli dívat v originále a pak ještě o tom vést diskuzi). Úplně nejlepší je, že adapťák vždycky organizujou čtvrťáci, kteří byli tak hodní a z celého adapťáku nám udělali video.
Celkově jsem strašně vděčná, že jsem rozhodla jít sem, protože jsem tady poznala ty nejlepší lidi a i když jsme se znali jenom měsíc, mně už to připadalo jako roky. Btw, jedna z mých kamarádek mi řekla, že vypadám jako ježek. Od té doby mi říkají ježku.
Ještě vám dám jednu radu do života a září už bude končit, nebojte. Pokud vám někdo bude nabízet tibetský máslový čaj, tak ho rozhodně nepijte, protože je to pěkný kentus a silver american tea, není čaj, ale jen sladká voda s mlíkem.

Říjen
V říjnu jsme úspěšně zahájili Tour de kebab, neboli chození na kebab místo oběda. Takhle nedávejte si kebab až moc často po sobě, protože pak se vám přejí a nebudete ho chtít ani vidět. Navíc, i když si řeknete bez cibule, stejně vám tam tu cibuli dají a bude vám táhnout z pusy.
Celý můj život se změnil v jedničky a nuly (ano, mých poznatku z matematiky se nezbavíte ani teď), vznikají nové hlášky, začaly jsme přežívat na sucharech, užírám jídlo komu můžu, ve škole slavíme narozky a Halloween (= spoustu jídla), začala jsem se dívat na Riverdale (miluju Juga♥), České dráhy mají zpoždění úplně ve všem.
Byla jsem bruslit s Markét a hned potom jsme skončily v mekáči a počítaly fyziku.
Jedním z důvodů, proč jsem vděčná za to, na jaké škole jsem je, že jinak bych neměla možnost zažít spoustu užasných věcí, jako třeba návštěvu školy pro postižené děti, kde chodíme tak jednou za dva měsíce a děláme tam dětem program a hrajeme si s nima. A věřte mi nebo ne, ale být tam a hrát si s něma je úplně super a je to fakt zážitek.

Listopad
Na začátku listopadu se moje spolužačka proměnila v dinosaura (i s ocasem!) a šla jsem s mýma úžasnýma spolužačkama na pizzu, která se jmenovala Major Zeman. S Markét jsme byly zase bruslit a taky jsme se aktivně pustily do pečení. Zase jsme byli za postiženýma dětma, začalo sněžit, Taylor vydala nové album (mi-lu-ju ho!) a naučila jsem se jíst ananas na pizze.
Vypravila jsem se s Ivou do Karolíny a málem jsem tam v Albertu nechala vak.
Naše škola má partnerskou školu v Nepálu, takže jsme napekli cukroví a vyrazili jsme ho prodat na vánoční trhy. S radostí můžu prohlásit, že jsme úspěšně prodali všechno všechny peníze doputovaly do Nepálu.

Prosinec
Prosinec byl zase plodný na zážitky. Hned prvního jsem vyrazila na stužkovák. O co vám budu povídat, ten den se posr*lo všechno, co se dalo. Zapomněla jsem si doma telefon i sluchátka, autobus měl zpoždění, nechala jsem doma lístek a dorazily jsme pozdě. Naštěstí potom už bylo všechno v pohodě a my si stužkovák mega užily a příští rok jdeme určitě znova.
V půlce prosince jsme jeli do divadla a zase to začínalo velmi zajímavě, protože nejel autobus a já jsem si hned po ráno musela střihnout běh na nádraží a pak jsem celou cestu do Ostravy funěla jako parní lokomotiva. Divadlo bylo ale úplně super.Byli jsme na Stříhalo dohola malého chlapečka a hráli tam ti dva ze Šikulů (kdo se taky jako malý díval na Šikuly?).
U nás na škole se každoročně koná vánoční besídka, na kterou si každý ročník musí nacvičit představení. My jsme vymysleli představení o tom, jak nám pak ředitel chtěl ukrást Vánoce a musím uznat, že jsme to měli boží. Hlavně se klaním před holkama, které to celé napsaly a to ještě ve verších! Já osobně jsem si střihla jenom roličku jedné naší učitelky, která je Britka, takže jsem musela nahodit svůj nelepší britský přízvuk. Celé naše vystoupení končilo zpíváním písničky Last Christmas a tanečkem na písničku Swish Swish.
Poslední den školy jsme jeli do Prahy. Tam jsme navštívili Národní divadlo, muzeum a výstavu moderního umění v Rudolfiu. Pak jsme strávili pár hodin v Paládiu, hlavně ve Starbucks, kde jsme byli přes hodinu. Nejvíc jsem si ale užila tu cestu vlakem, protože jsem se tam seznámila s dalšíma druhákama, pletla holkám francouzké copky, spali jsme v šíleným polohách, seděli jsme přímo u záchoda (který byl ucpaný) a v našem vagónu nefungovaly zásuvky.
Pak už jen stačilo oslavit Vánoce, Silvestra a máme tu rok 2018.

Tímhle bych poděkovat všem, kteří byli součástí roku 2017 a pomohli ho udělat tím nejlepším. Děkuju, bez vás by to nešlo♥. A doufám, že o roku 2018 budu moct říct to samé.
Ještě jednou moc děkuju za rok 2017♥.

Top 10: Prosinec 2017

Víte, čeho jsem si všimla? Namísto toho, abych začínala článek nějakým pozdravem, tak ho začínám bědováním nad tím, že jsem jsem ten pozdrav přestala psát, i když to mělo své důvody, a stěžováním si, že nevím, jak mám články začínat. Zároveň jsem si teď uvědomila, že jsem si právě vzala tu poslední možnost jak začínat články, takže netuším, jak budu začínat ty další. No uvidíme, poslední dobou to říkám docela často, ale to nic nemění na tom, že budoucnost je ve hvězdách. Nicméně, tématem dnešního článku je jak jinak Top 10. Na rovinu vám řeknu, že hodně z těch písniček, o kterých dneska hodlám psát poslouchám asi týden, ale Top 10 o třech písničkách by asi ani nemělo cenu psát. Myslím, že srdíčko už jsem si vylila dostatečně, tak můžeme jít na to!

10. Katy Perry - Hey Hey Hey
Víte, já vlastně ani nevím, co tady ta písnička dělá. Katy neposlouchám, tahle písnička (pro mě) není nic zvláštního, ale stejně tu je. Zajímavé, že?

9. Little Mix - Nothing Else Matters
Little Mix mám všeobecně ráda, takže se tu objeví prakticky všechno, co vydají. Proto mě trochu překvapuje, že jsou na devátém místě, protože tenhle song zní, jako by byl udělaný přímo pro mě, protože miluju takhle našlapané refrény a bridge, kdy se hudba plně ztiší a zní to, jako by zpívalo více lidí najednou. TADY (*)

8. Taylor Swift - Haunted
Už jste si mysleli, že se Taylor dneska nedočkáte, co? Tahle písnička pochází ze Speak Now éry (To zní jako bych popisovala nějaký historický artefakt), která bohužel není zas tak známá a taky docela podceňovaná,ale když se na ni zaměříte blíže, tak zjistíte, že ty texty nejsou prostě jenom texty. Mám trochu pocit, že Taylor tady ukázala své pravé já (všechny texty psala sama) a lidi to patřičně neocenili (Speak Now má nejnižší prodejnost, že všech alb). Hauted je pro mě něco jako Out of The Woods ve  Speak Now éře. Až časem jsem si uvědomila jaký potenciál ta písnička má. A pokud budete chtít, tak si na YouTube najděte live vystoupení ze Speak Now Tour, stojí to za to.

7. Ariana Grande - Santa Tell Me
Tuhle písničku pravidelně poslouchám před Vánocemi, je to už taková srdcovka, takže tu má své právoplatné místo.

6. Taylor Swift - Last Christmas (cover)
Ano, ano, přiznávám poslouchám Taylor i o Vánocích a co se týče písničky samotné, tak se asi možná budete malinko pousmívat až uvidítejaká písnička je na prvním místě.

5. Taylor Swift - Getaway Car
Další song z Taylořiného nového alba, nesmí chybět. Nějak nechápu, že se tady neobjevil už minule, protože jsem ho zařadila do svých pěti nejoblíbenějších songů z nového alba. Tenhle song je malinko vyjímečný a co jsem tak četla, tak nejsem jediná, kdo si myslí, ale většina fanoušků cítí tu starou Taylor, Taylor, kterou všichni tak dobře známe a taky nám to připomíná její starší songy.

4. Eminem ft. Ed Sheeran - River
Cituji slova mé kamarádky: ,,Proč tam musí být ten Eminem?''
Já osobně mám Eminema ráda a v tom songu mi nevadí (ještě aby vadil, když je to jeho song), ale přiznám se, že mám radši tu Edovu část, hlavně takový ten chraplák, když zpívá slovo sins, to je prostě... No prostě z toho nemůžu. TADY (*)

3. G-Eazy ft. Halsey - Him & I
Ani nevíte jak dlouho jsem neposlouchala Halsey, a musím říct, že mi to i docela chybělo, protože ona má fakt jedinečný hlas a úplně miluju jak zpívá to crazy kind. A taky se mi strašně líbí ten klip. To jak to vypadá jako strý film mě prostě dostává. TADY (*)

2. Riverdale cast - Mad World
Ano, jsem jedním z těch lidí, kteří jsou poměrně závislí na seriálu Riverdale. Nevím jak vy, ale vždycky když tohle slyším, tak se mi vybavují vzpomínky a pocit jako by mělo skončit něco, o čem moc dobře víte, že nechcete aby to skočilo. A taky Superstar.¨

1. Wham! - Last Christmas
Proto jsem říkala, že se možná budete smát, až uvidíte, co je na prvním místě. Tenhle song jsem ale poctivě jela celý prosinec, umím ho přezpívat nazpaměť, zpívala jsem si ho s holkama ve škole a vytvořila jsem si na něj nostalgické vzpomínky, protože jsem ho použili v našem vystoupení na vánoční besídku a pak jsme ho zpívali v Praze uprostřed Reservedu, na Václaváku a po cestě na hlavní nádraží. Ano, jsme takový chodící jukebox. A taky jsem tenhle song jmenovala na mojí nejoblíbenější vánoční song.

*stává se, že mi sem nejdou přidat originální videa, takže když kliknete na slovo TADY tak se vám zobrazí 

A co jste tenhle měsíc poslouchali vy? -♥